„Turecká literatura; zahrnující bajky, beletrii a posvátné tradice“ je soubor tureckých literárních děl napsaných na počátku 20. století. Cílem tohoto svazku je představit čtenářům tureckou literaturu prostřednictvím bajek, poezie a dramat, která ilustrují bohaté tradice a vyprávění turecké kultury – z nichž mnohé zůstávají pro západní čtenáře neznámá. Soubor začíná významným úvodem Epiphaniuse Wilsona, který zdůrazňuje neznalost turecké literatury jak evropskými, tak americkými čtenáři. V úvodu je nastíněn historický kontext turecké literatury, která je rozdělena do tří hlavních období; jsou zde rovněž uvedena díla obsahující epickou poezii a bajky s významnými morálními poučeními. Mezi vybraná díla patří např. „Růže a slavík“ od Mohammeda Faslího, které je prezentováno jako významný příklad turecké poezie, a drama „Soudci“ od Mirzy Feth-Ali Akhoud-Zaidého, jež slibuje živý obraz života v turecké společnosti plného složitých charakterových dynamik a společenských komentářů.