„Příběhy ze Shakespeara“ od Charlese Lamba a Mary Lambové jsou sbírkou adaptovaných příběhů založených na hrách Williama Shakespeara, napsanou na počátku 19. století. Cílem tohoto díla je představit mladším čtenářům Shakespearovu literaturu tím, že v co největší míře zachovává původní jazyk her, zároveň však zjednodušuje vyprávění, aby byla přístupnější. Příběhy zpracovávají různé hry, včetně „Bouře“, „Hamleta“, „Snu noci svatojánské“ a „Mnoho povyku pro nic“, a prostřednictvím postav, jako jsou Prospero, Miranda a Beatrice, do nich vplétají zásadní témata lásky, žárlivosti a usmíření. Úvodní část textu obsahuje předmluvu, v níž autoři vysvětlují svůj záměr přiblížit Shakespearova díla dětem a uvádějí, že věnovali velkou péči zachování integrity Shakespearova jazyka při přizpůsobování vyprávění. Sbírka začíná „Bourí“, která popisuje odloučený život Prospera a jeho dcery Mirandy na začarovaném ostrově a odhaluje jejich hluboké pouto i magické události, jež je obklopují. Prospero, vévoda, kterému jeho bratr ublížil, využívá své magické schopnosti k vyvolání bouře, která přivede jeho nepřátele na ostrov, a zároveň ukazuje svůj složitý vztah k magickým duchům, jako je Ariel, i ke grotesknímu tvoru Kalibánovi. Toto je úvod do světa plného intrik a zkoumání lidských emocí, který slouží jako okouzlující vstupní brána k rozsáhlému souboru Shakespearových děl.