„Slovník zeleného jazyka“ od Alfreda Delvaua je lexikon napsaný v polovině 19. století. Tato práce zkoumá bohaté a různorodé argoty Paříže a pečlivě shromažďuje výrazy a žargon používané různými společenskými třídami, zejména městskými obyvateli a pracujícími vrstvami. Kombinací lingvistiky a kulturních pozorování si tento slovník klade za cíl zdokumentovat pestrou škálu jazykových fenoménů typických pro pařížské ulice v daném období. Úvod knihy představuje autorovy úvahy o důležitosti studia jazyka a jeho složité souvislosti se společností. Delvau popisuje, jak si po několik let užíval sbírání různých výrazů, přirovnávaje tento proces k lovu motýlů. Zdůrazňuje bohatství argotu, neboli „zeleného jazyka“, který se objevuje v každodenních interakcích Pařížanů, a kontrastuje ho s formálním jazykem podporovaným Akademií. Toto nastínění umožňuje komplexní analýzu četných pojmů a výrazů a poskytuje vhledy jak do lingvistických inovací, tak i do sociálních dynamik té doby.