„Slovník argotu konce 19. století“ od Charlese Virmaîtrea je lexikon sestavený na konci 19. století. Tento komplexní slovník zkoumá jazyk argotu, což je druh slangu běžně používaný mezi nižšími třídami, zločinci a v bohémské kultuře Paříže té doby. Cílem díla je zdokumentovat živý a často esoterický slovní fond vzniklý v rámci těchto subkulturních skupin a poskytnout vhled do jejich jedinečných výrazů a frází. Úvod tohoto slovníku určuje tón studia prostoupeného autenticitou a osobními zkušenostmi. Virmaître reflektuje nad svým působením v různých společenských kruzích, od dílen po zapadlé části Paříže, a zdůrazňuje bohatou jazykovou krajinu formovanou lidmi, se kterými se setkal. Diskutuje také o fluidní povaze argotu, který se neustále vyvíjí a mění, podobně jako kultury, z nichž vychází. Prostřednictvím anekdot a zkoumavých definic autor poukazuje na fascinující vzájemodůslednost mezi jazykem a společností a vyzývá čtenáře, aby argot vnímali nejen jako slang, ale také jako odraz morálky, filozofie a realit té doby.